logo

Frontwoman Places: Nadržuju detektivnímu žánru

Zpěvačka Eva Konečná tvoří jediný ženský element v pětičlenné kapele Places. Ta vznikla v Ostravě před sedmi lety a hraje indie-pop s vlivy post-rocku. Jejich loni vydané debutové album Distant Edges obsahuje písně o lidském nitru, touze, odloučení a zmatku. Places ho přijedou představit na Olomoucký Majáles ve středu 3. května do Jazz Tibet Clubu, kde budou předskakovat Please The Trees. Eva nyní studuje učitelství pro 1. stupeň základních škol, takže v rozhovoru prozradila i to, jaké detektivky pro děti zrovna čte.

 

Tématem majálesu je letos literatura. Co máš momentálně rozečteného?

Teď se nacházím v povinně-čtecím období a zabývám se výhradně literaturou pro děti a mládež, kterou studuji v rámci oboru. Právě jsem dočetla úsměvnou detektivku Poklad hraběte Domanína od Vojtěcha Steklače a u stejného žánru zůstávám i s Únosem krále hádanek Svatopluka Hrnčíře. Únos mě baví hlavně po češtinářské stránce věci. Je to sice knížka pro děti, ale hádanky, které pro knihu autor vymyslel, dělají problém i dospělým.

Jaký je tvůj oblíbený spisovatel?

Oblíbence nemám, ale nadržuju detektivnímu žánru, takže bych zmínila třeba Joa Nesbøho nebo Agathu Christie.

Necháváš se při vzniku písní inspirovat také nějakým literárním dílem?

Ještě jsem to nezkusila. Asi hlavně proto, že píšu většinou o tom, co mě napadne, co vidím kolem sebe, nebo co si sama prožiju. Až budu zase někdy potřebovat textovou múzu, možná že po nějakém tom příběhu sáhnu. Ale to až přestanu číst detektivky pro děti.

Nedávno jste vydali debutovou desku Distant Edges. O čem se na ní zpívá? Například v písni Postcards from Berlin či v jiných?

Berlín je písnička o rozluce dvou lidí, o nutkání odejít a opustit. To město je pouze metaforou pro jakékoliv jiné, cizí místo, kde by bylo možno začít znovu a jinak. Stejně tak by tam mohl být třeba Madrid, Ankara nebo České Budějovice. Ale Berlín máme rádi.

Deska jako celek textový koncept nemá. Tady píšu o odcházení, tam zase o úzkosti ze snů nebo o psychickém nátlaku. Obecně můžou naše texty působit tíživě nebo úzkostlivě, to nutně ale neznamená, že žijeme jen v depresi.

Jaké máte další plány? Co vím, hrajete na koncertech už nové skladby, ale chápu, že na vydání něčeho nového je brzy.

Deska sice slaví svůj první rok života, nahraná je ale pomalu roky tři a vymyšlená možná i pět let. Takže nových věcí, které na ní chybí, je už poměrně dost, ale na další album stále málo. Stejně jako financí. A tak se zatím soustředíme na vymýšlení nových hudebních motivů a textů. Nejbližším plánem kapely jsou tedy nové písně, státnice kytaristy a taky koncerty.

 

PLA CES

Vznikli v roce 2010 v Ostravě. V letech 2011 až 2013 vydali tři EP. Debutovou desku natočili s producentem Tomášem Neuwerthem (Kittchen, Kafka Band, Umakart, Nierika). Vyšla na jaře 2016 u vydavatelství X Production. Mimo klasické klubové koncerty si zahráli také na hudebních cenách Vinyla, na festivalech United Islands of Prague, Rock for People či Beseda u Bigbítu. Vystupují v sestavě: Eva Konečná (zpěv), Ondřej „Andy“ Dlouhý (kytara), Jakub Vašíček (kytara), Tomáš Žatek (baskytara) a Marcyn Marcyn (bicí).

Web: https://placesmusic.bandcamp.com/

 

Text: Tomáš Krejčiřík | Foto: Zuzana Taláčková, Koci