logo

Majálesy od římského impéria po dnešek

Co znamená slovo majáles? Kam až sahá tradice těchto studentských oslav? A jak to s nimi bylo a je v Olomouci? Spolu s dřívější ředitelkou Vlastivědného muzea Olomouc Miloslavou Hoškovou a ředitelem Archivu Univerzity Palackého Pavlem Urbáškem jsme se pídili po historii majálesů olomouckých i majálesů obecně. Majálesy mají kořeny ve starověku Hledání původu oslav studentského života a jara zavede badatele až do dob římského impéria. Římané tehdy první květnový den oslavovali bohyni jara a plodnosti Maiu, matku známějšího boha Merkura. Město Ostia nedaleko Říma, kde se konaly hlavní oslavy, bylo vyzdobené květinami a větvičkami s ovocem a sladkostmi a žilo veselím. Slovo maialis znamená v latině vykleštěný vepř, který byl Maie obětován. My ovšem známe majáles především jako událost spojenou se studenty středních a vysokých škol. „Studenti dříve nějaké speciální zvyky neměli, snad jen tzv. řehořské obchůzky, kdy si mohli něco málo přivydělat. Majálesové snahy jako studentské oslavy jara se začínají nejvíce rozvíjet v 19. století,“ uvedla Hošková. Jak takový majáles vypadal, krásně popsal literární velikán Alois Jirásek ve své Filosofské historii – rok 1847, studenti i přes zákaz uspořádají majáles v malebné Litomyšli. Pokud jste ještě nečetli, učiňte tak. Průvody masek a volba krále jsou podle Hoškové novodobou záležitostí. „Volba krále majálesu má podle mě vztah k lidové tradici, kdy si mládež volila svého stárka, který v tomto období chasu dirigoval a přebíral jisté pomyslné pravomoci. Co se týče masek, tak s maskou na tváři se každá legrace dělá lépe,“ soudí bývala ředitelka muzea.

 „Do studentských slavností se postupem času promítla politika, národovecké otázky, také ale dobročinné účely. Například ve 30. letech minulého století studenti Slovanského gymnázia v Olomouci majálesem podpořili výstavbu Studentského domova.“

 Po druhé světové válce, v únoru 1946, pak byla obnovena olomoucká univerzita, nově pod názvem Univerzita Palackého. „Jestli se do roku 1948 konaly nějaké takové oslavy, o tom nemáme zprávy,“ říká ředitel univerzitního archivu Pavel Urbášek, „po roce 1948 se ale majálesy objevily vždy, když se nějak zachvěl režim.“ Zlatá éra majálesů v 60. letech Majáles nebyl v očích vládnoucí partaje zrovna vítanou zábavou, a tak se první slavnosti spojené s univerzitou konají v roce 1956. „Předcházel tomu XX. sjezd KSSS, který odhalil kult Stalina, což vyvolalo řadu reakcí v lidově demokratických zemích, nejvýrazněji v Maďarsku, kde došlo ke krvavě potlačenému povstání,“ nastínil tehdejší změny Urbášek. „U nás to mělo dopad zejména na intelektuálskou rovinu. Spisovatelé po svém sjezdu požadovali rehabilitaci těch, co byli ve vězení nebo nesměli publikovat.“ Jakési obrození mělo krátkého trvání, vláda ještě pohrozila prověrkami centrálních úřadů, při nichž byla prověřena také olomoucká alma mater. V 60. letech však se snížením kádrových požadavků otevřely vysoké školy generaci, která byla vůči režimu kritická. „Tady začíná tzv. emancipace studentského hnutí, která vyvrcholí souběžně s Pražským jarem, ke kterému společnost směřovala. A sem spadají i ty majálesy,“ uvádí Urbášek. V Praze je v roce 1965 povolen majáles, jehož králem je zvolen americký básník Allen Ginsberg. O olomouckých majálesech mezi lety 1965-67 se toho ví málo, avšak něco přece. „Majálesy v Olomouci byly brány jako bezproblémové, ale k průšvihu došlo, když se v roce 1967 dva studenti přírodovědecké fakulty oblékli jako ruští mužici a měli transparent ‚Sovětský svaz – náš vzor‘,“ vypráví Urbášek. Disciplinární komise jim tehdy udělila důtky.

„Rok 1968 pak přinesl majáles nejslavnější, dokonce z něj existuje dokument Československé televize. V hotelu Palác byl králem korunován spisovatel Josef Škvorecký, který následně promlouvá z balkonu radnice k 25 tisícům lidí na zaplněném Horním náměstí. „Atmosféra tam byla neobyčejně jednotně liberální. Nevím, co by dnes takto semklo studenty,“ přemýšlí Urbášek.“

V následujících desetiletích patřil začátek května hlavně prvomájovým průvodům a další studentský majáles se konal až po převratu, v roce 1990. Králem byl tehdy zvolen exprezident republiky Václav Klaus. Poté začala sláva studentských oslav opět upadat. Vytrácel se z nich jednotící náboj, postupně upadal zájem a majálesy se měnily spíše k dnes zažitému modelu hudebního festivalu s pivem a občas nějakou tou maskou či králem. Nová doba? Až v roce 2010 se na olomouckou akademickou půdu vrátil majáles pořádaný studenty. Z balkonu radnice ku zábavě zval z pozice krále světoznámý fotograf Jindřich Štreit a i přes nepříliš pěkné počasí se nádvoří tereziánské zbrojnice s koncertním pódiem, nádvoří filozofické fakulty se stánky studentských organizací a také prostory jezuitského konviktu s divadelními představeními zaplnily. Stejná místa ovládl Majáles UP také o rok později, v jeho čele stála v královských šatech herečka Moravského divadla Ivana Plíhalová. A majáles v roce 2013, v době 440. výročí univerzity? Bude jednou z největších akcí ve městě, tak rozhodně neseďte ve dnech 7. a 8. května na kolejích, v knihovně, ve škole, v práci nebo doma.

Martin Višňa, foto: archiv UP