logo

Tomáš Neuwerth: Líbí se mi, že studenti ovlivňují dramaturgii majálesu

Skupinu Umakart jste sice již na našem webu několikrát potkali, dovolíme si ji vám však naservírovat znovu – důvod ostatně nabízí už titulek. Tentokrát otázky zodpovídal bubeník Tomáš Neuwerth, který pochází z nedaleké Kopřivnice a je známý také díky kuchyňskému freak-folk projektu Kittchen a kapelám Nierika a Lu. Hráli jste už někdy na majálesu? Jaký k těmto akcím máš vztah? Na majálesu jsem ještě nikdy nehrál, ale třeba Dušan s Jurou už takovou zkušenost mají s Tata Bojs. Pro Umakart to bude každopádně premiéra. A dost se těším. Líbí se mi, že studenti přímo ovlivňují dramaturgii a ráz festivalu. To mi přijde jako dobrý nápad. Váš debut byl ovlivněn spisovatelem Jaroslavem Rudišem a městským prostředím. O druhé desce, kterou jste vydali po osmi letech, Jaromír Švejdík říká, že je hodně „paneláková“, co tím myslel? Všichni jsme vlastně tak nějak vyrostli v panelácích, je to naše dětství a prostředí, ze kterého pocházíme, které nás formovalo. První deska vznikla po tom, co se Jaromír přestěhoval do Prahy. Žižkovské činžáky a bary. No a teď jsme se přesunuli k těm našim panelákům, na ty periferie. Do toho šedivého betonového lesa, ve kterém se ztratíš. Jak napsal Honza Těsnohlídek v titulní písničce Vlci u dveří. Jak moc vás právě Jan Těsnohlídek v tvorbě alba inspiroval? Honzovy texty přirozeně zapadly do nálady, kterou Jaromír asi nějak nosil v hlavě. Prostě to všechno najednou zacvaklo do sebe. Celý obraz, nálada alba, všechno si to sedlo dohromady. Takže mi přijde, že Jan fungoval jako takový spouštěč, startér… možná katalyzátor. Pamatuji si vaše úplně první koncerty. Nedávno jsem si všiml, že se váš zvuk dost proměnil. Byl to záměr? Rozhodně. Máme rádi, když hudba prochází nějakým vývojem. Základní energie je stejná, ale mění se forma. Trochu jako takové to domácí tunění umakartových jader. Někdo si to polepil tapetou, někdo nabarvil, někdo vyzdobil samolepkami. A přitom to pořád byla ta samá koupelna. Všichni z kapely mají vlastní projekty a kapely. Zajdete spolu někdy společně na pivo? Internet nám umožnil souběžně pracovat v různých studiích na opačných stranách republiky. Ale virtuální pivo zatím nikdo nevymyslel, tak se napájíme podle možností klasicky. Co pro vás vlastně Umakart znamená? Berete to jako bokovku, hudební projekt, nebo plnohodnotnou kapelu? Umakart je pro mě především výjimečná možnost, udělat jednou za čas s dobrými přáteli desku. O Umakartu Skupina vznikla téměř před deseti lety díky přátelství kreslíře a zpěváka Jaromíra Švejdíka (Priessnitz) a muzikantů/producentů Jana P. Muchowa (Ecstasy Of St. Theresa) a Dušana Neuwertha. V roce 2004 vydali album Manuál a vyjeli na turné, na kterém jejich sestavu doplnili klávesista Jiří Hradil (Tata Bojs) a bubeník Tomáš Neuwerth (Nierika). Poté se členové skupiny věnovali vlastním projektům a sešli se až v roce 2011, kdy vytvořili hudbu k filmu Alois Nebel s hitem Půlnoční, jenž nazpíval Václav Neckář. Loni na podzim vydali své druhé album nazvané Vlci u dveří, z něhož pochází singl A venku zase prší.  

Připravil Tomáš Krejčiřík, foto archiv Tomáše Neuwertha