logo

Vratko Rohoň z Iné Kafe: Nejraději vzpomínáme na Srbsko

Na Olomouckém majálesu uslyšíte songy populární slovenské pop-punkové kapely Iné Kafe, jak jste je ještě pravděpodobně neslyšeli. Frontman Vratko Rohoň představí 9. května v 19 hodin na hlavní stage v Bezručových sadech největší hity skupiny v akustickém provedení. Kytarista a zpěvák působí v Iné Kafe od vzniku kapely v roce 1995. Kromě ní se věnuje letectví, čtyři roky pilotoval Boeing 737 a nyní občas létá s Cessnou 172. V rozhovoru prozradil, co čte, na který koncert s kapelou nejraději vzpomíná a zda ještě někdy pokřtí album opět v letadle.  

Na majálesu zahraješ sólově. Jak se bude lišit repertoár od klasických koncertů Iné Kafe? 

Vystupuju takto párkrát do roka a je to trochu jiné než hraní s celou kapelou. Jsem autorem písní a je super, že se na akcích, kde hraju sólově, ukáže jejich jiný rozměr, jiná perspektiva. Samozřejmě nebudou chybět největší hity Iné Kafe.

Tématem letošního majálesu je „ČeskosLOVEnsko – 100 let spolu“. Jak vzpomínáš na nerozdělené Československo, na tu dobu?

Jsem ročník 1974, takže si to pamatuju velmi dobře. Společné Československo mělo výhody, ale také nevýhody. Tak to zůstalo i teď, když jsme rozdělení. Československo byl perfektní projekt Beneše, Štefánika a Masaryka. Oběma národům životně pomohl.  

Na co jste jako Slováci nejvíce hrdí?

Nevím, jak to mají ostatní, ale já jsem hrdý na to, že jsme v Evropě akceptováni. Teď už je to jen o tom, jak si své místo obhájíme v Evropské unii, která má samozřejmě taky své plusy i minusy.

Co nám v Česku nejvíce závidíte?

Určitě kulturu.

Po všech přestávkách a personálních změnách existují Iné Kafe už 23 let. Změnil se nějak tvůj přístup ke kapele po těch letech? 

Změnil. Mou jedinou podmínkou pro další fungování skupiny je maximálně profesionální přístup od všech členů. A funguje to. Hrajeme teď hodně, aktuálně už bookujeme koncerty na rok 2020.

Nedávno jste odehráli koncert v Londýně, v minulosti jste koncertovali po celé Evropě od Irska až po Ukrajinu. Kde vás nejlépe přijímají fanoušci?

Mám pocit, že všude. Ale nejraději vzpomínáme asi na Srbsko. Tam jsme hráli u města Novi Sad, ve kterém žije hodně etnických Slováků. Byli jsme první slovenská kapela, která tam přijela zahrát. Byl to perfektní a úplně vyprodaný koncert.

Co v poslední době posloucháš a čteš?

Baví mě Biffy Clyro. Z knih mě zaujala kniha Strážili sme republiku od Tibora Farkaša.

Létáš ještě pořád?

Momentálně se věnuju primárně kapele. Udržuju si ale licenci, kdyby se v budoucnu něco naskytlo. Létám jen v rámci svého miniprojektu AIR INEKAFE, což je zážitkové létání v Cessně 172 s fanoušky Iné Kafe z letiště v Senici.  

Jakou nejtěžší situaci jsi při létání zažil?

Bylo toho více, ale asi nouzové klesání při ztrátě přetlaku, mayday atp.

Křest vašeho alba Právo na šťastie (2011) se konal v Boeingu 737-400. Jak se to přesně odehrávalo? Myslíš, že něco podobného ještě zopakujete?

Když jsme tuto desku vydávali, ještě jsem aktivně létal. Celou postprodukci jsem řešil po e-mailu a při poslechu alba ve sluchátkách během pozemních převozů mezi lety. Proto má minimálně pro mě s létáním hodně společného. Pronajal jsem tehdy Boeing naší firmy. Polovinu nákladů zaplatil sponzor, druhou půlku fanoušci. Nabrali jsme i novináře a letělo se. Nad Tatrami mě v kokpitu vystřídal kolega a album jsme pokřtili. Už bych to asi neopakoval, chceme aby to zůstalo autentické.

Zatím poslední album Kafáči vydali před čtyřmi lety. Dočkají se fanoušci dalšího? Nechystáš se nějak víc komentovat aktuální politické dění na Slovensku?

Loni jsme vydali nový singl Sínus dopadu a s ním i best of album 22 svetelných rokov. Novou desku zatím nechystáme. Co k tomu říct, politické dění je na *ovno…

Text: Tomáš Krejčiřík